Zimní radovánky

Rozhodli jsme se, že nebudeme sedět celou zimu doma a zkusíme nějakou typicky kanadskou zábavu. Koupili jsme si brusle. S vybíráním to nebylo jednoduché, na bruslích jsme nestáli už dlouho a pozapomněli jsme, jak by měly sedět na noze. Nakonec jsme ale vybrali a hned jsme si našli kluziště, které máme deset minut chůze od domu.

Na bruslení jsou tu skutečně dobře vybavení. V každé městské čtvrti mají několik venkovních i vnitřních udržovaných kluzišť. U většiny z nich je vytápěný domek jako zázemí, kde je možné si cokoliv uložit do uzamykatelných skříněk. Z domku samozřejmě vede gumová cesta až na kluziště. Sebemenší ledovou plochu tady upravují vozítkem, které je u nás k vidění jen na stadionech.

Já jsem na bruslích nestála skoro deset let a byl docela problém se do toho dostat. Už se ale udržím na nohou bez držení za ruku, jak se můžete přesvědčit na fotce. Do konce zimy je ze mě Jágr.

Líbí se mi, že tu lidi přijdou z práce, vezmou děti a jdou bruslit. Někdy k tomu i hraje hudba. Dospělí i děti řádí na ledě jako splašení, nikomu nevadí padat a zkoušet se učit nové věci. V Čechách jsem se učila bruslit s židlí, tady mají kužely a jiné pomůcky (třeba hokejku). Líbí se nám, že celá tahle legrace je většinou zadarmo, takže můžeme poznávat nová místa ve městě, dojít si zabruslit na půl hodinky a pak zase domů.

Objevili jsme, že na kopci uprostřed města (Mont Royal) jsou upravené dráhy na bobování, je tam také půjčovna běžek a sněžnic. Pokusíme se všechno co nejdřív vyzkoušet, nejdřív ale musí napadnout sníh. Letošní zima je tu prý teplotně nadprůměrná a sníh bohužel moc nevydrží.