Trošku jsem se naštvala

Ale není to zas tak zlé. Tenhle článek je takové volné pokračování na to, co psal Vojta o zdejším bankovnictví a o tom, jak ve skutečnosti válčím s financemi já.

Hned jak jsme přijeli do Kanady, věděli jsme, že pro život tady budeme potřebovat tzv. kreditní historii. To je v podstatě záznam o tom, jak platíme účty nebo dluhy. Pokud platíme účty včas a v plné výši, tak naše kreditní historie a kreditní skóre budou dobré. Na základě toho potom může potenciální věřitel spočítat jaké riziko by bylo poskytnout nám půjčku a stanovit třeba úrok a další podmínky. Využívá se toho nejen při půjčkách, ale i u hypoték, kreditních karet nebo pronajímání nemovitostí.

Nejjednodušší způsob, jak začít budovat kreditní historii, je pořídit si kreditní kartu. To jsme taky udělali, hned druhý týden po příjezdu do Montrealu. Živě si vybavuji konverzaci s člověkem v bance, kterému jsme vysvětlovali, že potřebujeme oba kreditku, abychom začali budovat kreditní historii. Vzali jsme si od něj nejhorší kreditku na světě, protože bez kreditní historie nám prostě nemohl dát lepší. Každý jsme měli svoji kartu, ale jen jeden kreditní účet na Vojtovo jméno, ze kterého jsme je spravovali.

Teď, o tři a půl roku a nové dvě kreditky později, kolega v práci zmínil, že prý sekundární uživatel kreditní karty nebuduje kreditní historii. Začalo mi to vrtat hlavou a snažila jsem se dopídit toho, jaké je vlastně to moje kreditní skóre. To, že Vojta má dobré, je samo sebou :D. Ukázalo se, že já žádné nemám. Zdálo se mi to dost podezřelé, a tak jsem zavolala do Equifaxu. Tato firma vydělává na tom, že skladuje veškeré soukromé informace o všech lidech a prodává je třeba bankám nebo komukoliv, kdo zaplatí. Nedávno byla velká aféra, že jim dost těch informací uniklo, což je velký průšvih, protože o vás ví klidně víc než kanadský daňový úřad. Dalším problémem je, že se moc nechtějí bavit se soukromými osobami, protože z nich nemají žádný zisk, jen z těch informací o nich. Takže zákaznická podpora není na vysoké úrovni a většinu věcí je třeba řešit poštou (ne online, jak je tady normální).

Na telefonu mi po čtvrthodině slabikování mého jména, adresy, data narození atd. oznámili, že u nich vůbec neexistuji. To byl šok! Vždyť já tady už takovou dobu poctivě buduju kreditní historii!