18. 6. 2018

Texas Roadtrip - (2. část)

Pokračujeme v našem texaském příběhu, pokud jste propásli začátek, koukněte na první část vyprávění. Skončili jsme příjezdem za Vojtovou rodinou do městečka Claude. Když jsme se tam blížili, všimli jsme si zvláštního obrovského bouřkového mraku, ukázalo se, že to byl popel, protože všude v okolí byl rozsáhlý travní požár. Celou dobu, co jsme u rodiny zůstávali, vlastně hrozila evakuace, všichni nervózně sledovali, jak jsou evakuováni obyvatelé okolních vesnic.

Hned v pátek, když jsme přijeli, jsme se rozhodli pomoct “tátovi”, který měl plné ruce práce. Protože je vyhlášený automechanik, jezdil zadarmo opravovat hasičská auta, která byla nasazená na likvidaci požáru. K jedné výměně pneumatiky nás vzal s sebou, abychom viděli, jak taková akce vypadá. Hasiči měli stanoviště, kam si jezdili trochu odpočinout. Tam se scházeli i lidi, kteří jim chtěli jakkoliv pomoct - vozili vodu, jídlo, postavili stoly a připravovali hasičům občerstvení. Bylo hezké vidět, jak si celá komunita pomáhá. Ten požár se šířil dost rychle, protože bylo opravdu velké sucho a horko, také jsme ale zaslechli, že někdo viděl po polích běžet tři hořící kojoty, kteří založili další ohniska požáru.

Když jsme se vrátili od požáru, byl už večer. Další den se ve městě konal výroční garage sale, akce, při které lidi prodávají věci, co se jim už nehodí, typicky se to koná před garáží. Rodina potřebovala připravit zboží k prodeji, protože prý ráno by na to nebylo dost času. Samozřejmě jsme přiložili ruce k dílu. Trochu nás zarazilo, když se ukázalo, že mají pronajaté tři skladovací prostory jen na bordel. Během několika hodin jsme všechno roztřídili a připravili k prodeji, skončili jsme kolem jedné hodiny ráno. Zlatým hřebem byla sbírka porcelánových slepic a kohoutů, bylo jich tam snad 30 kusů. Moc jsem se s tímhle skvostem chtěla vyfotit, protože to bylo fakt něco, bohužel na to ale v noci nebylo světlo a ráno, než jsme dorazili, tak už celou sbírku někdo koupil za celých 5 dolarů.


Odpoledne jsme vyrazili do kaňonu Palo Duro, který je dost blízko k místu, kde Vojta rok bydlel, ale nikdy se tam nepodíval. Mně se kaňon moc líbil, protože vypadal skoro tak, jak si představuji Grand Canyon. Neměli jsme ale moc času a bylo strašné vedro, tak jsme kaňonem projeli autem a pěšky jsme vyrazili jen na krátkou trasu.

V neděli ráno jsme jeli s rodinou do kostela. To byl zážitek na celý život! Kostel zvenku vypadal jako obchoďák, zevnitř jako kino. Hned u vchodu nechyběl stánek na kávu a “modlitební tým”, který nás uvítal. Hlavní místnost byla kruhová s podiem uprostřed. Dokola byly na zdech velké televize, aby každý dobře viděl, co se děje. Nad hlavami nám visela obří zvuková technika, reproduktory, za které by se nemuseli stydět ani na velkých hudebních festivalech. Nejdřív hrála křesťanská rocková kapela se čtyřmi zpěvačkami. Na televizích běžely titulky, takže hodně lidí zpívalo s nimi. Po několika písničkách začal mluvit “executive pastor” (těžko říct, co to přesně znamená) a všechny hudební nástroje nenápadně zajely do podia. Potom přišla na řadu vlastní mše s knězem, na přijímání se mezi lidmi poslali velké tácy s malinkými hostiemi (0,5 x 0,5 cm) a malými kalíšky vína, každý si to vzal sám. Po mši nám zase k odchodu zahrála kapela. Atmosféra byla v kostele super, jen mi přišlo dost zváštní to všechno megalomanské vybavení.

Tím jsme završili návštěvu rodiny, což byl vlastně hlavní cíl celé naší dovolené. Rodina to byla skvělá, všichni byli moc přátelští a neváhali nás mezi sebe přijmout. Několikrát zmínili, že chtěli mít hodně dětí a díky hostitelským studentům, které považují za vlastní, si tak plní sen. Každý rok se jim takto rozrůstá rodina, protože si k sobě berou nové studenty. S jedním jsme se tam také potkali, ten už Vojtu znal z vyprávění, protože každý nový student si musí poslechnout příběhy o těch předchozích. Jsou to vlastně takoví sourozenci, kteří se nikdy nepotkali.

Naše cesta pokračovala do města Wichita Falls, kde byl celkem malý umělý vodopád na řece prapodivného zbarvení Wichita River - jeden z přítoků slavné Červené řeky. Kousek od města jsme měli zamluvený kemp, v Arrowhead State Park. Kempoviště vypadalo tentokrát dokonale. V parku se volně pohybovala zvířata, bylo tam opravdu hodně psounů, ale třeba i kachny, husy a zajíci. Všude byla tráva, našli jsme i stín pod stromy a měli jsme k dispozici kohoutek s vodou. Když jsme ale začali stavět stan, zjistili jsme, proč nikde v okolí nejsou žádní další kempaři.


K poměrně vysoké venkovní teplotě se ještě přidali nesnesitelní komáři, kterých nebylo možné se zbavit. Podruhé jsme tedy situaci vyřešili tak, že jsme v podvečer zalezli do stanu a snažili jsme se přežít. Tentokrát s kohoutkem na vodu to bylo výrazně lepší, jednou za půl hodiny jsem se vyplížila ze stanu a namočila ručník, kterým jsme se aspoň trochu mohli zchladit.

Dál jsme poračovali do Dallasu, předposlední zastávky na naší výpravě. Zůstali jsme tam dvě noci, ale na asi největší atrakci jsme se nedostali. Mají tam Sixth Floor Museum - muzeum o životě a atentátu na prezidenta Johna F. Kennedyho. Je postaveno přesně na místě, odkud údajně atentátník střílel. Rozhodli jsme se do muzea nejít, protože jsme si přečetli o tom, jak moc tam chodí lidí a neměli jsme na to náladu. Podívali jsme se ale na Pioneer Plaza, to je park v centru města, kde jsou sochy krav v životní velikosti - vypadá to, jako že tam tudy běží stádo. Šli jsme do kina a poslední noc jsme šli na koncert, o kterém se Vojta dozvěděl jen pár dní dopředu, když kontaktoval přímo umělce na internetu. Hrál asi tři hodiny v restauraci jako podkres, my jsme si to ale nesmírně užili. Jedná se o poměrně neznámého člověka, který improvizovaně rapuje , dost zvláštně se u toho pohybuje a jeho texty jsou hodně originální. Koncert se stal třešničkou na dortu našeho výletu, a dokonce jsme si vyžádali autogram.

Potom už jsme jeli do Austinu, kde náš výlet končil. Zašli jsme do Bullock Texas State History Museum, muzea historie Texasu, kde jsme strávili hodně času (nejen kvůli klimatizaci) a dozvěděli jsme se hodně věcí o historii Texasu, ale i celé Ameriky. Kousek od muzea jsme si prohlédli Texas State Capitol, Austin je hlavní město Texasu a v kapitolu se schází vláda. Pak jsme to vzali přes slavnou Šestou Avenue, kde je bar na každém kroku, až k řece Colorado. Venku bylo velké horko a řeka byla v centru úplně plná lidí na nejrůznějších plavidlech.

Večer nás náš hostitel Matěj vzal do restaurace s výhledem na jezero. Vypadalo to tam moc pěkně a shodli jsme se na tom, že takový výhled bychom čekali spíš někde v Kalifornii. Další den ráno jsme se šli jen krátce projít do parku, kde teče neuvěřitelně čistý potok, na kterém postavili moc pěkné přírodní koupaliště, a pak už jsme vyrazili na letiště.


Letadlo mělo celkem zpoždění kvůli bouřkovým mrakům, ale nakonec se nám podařilo dorazit zpátky do Buffala včas, takže jsme stihli autobus zpátky do Toronta akorát. Domů jsme přijeli až po půlnoci a byli jsme rádi, že jsme všechno bez újmy přežili, koucour byl překvapený, že jsme se za ním vůbec ještě vrátili.

Kromě fotogalerie na začátku článku se můžete ještě podívat na video, které Vojta sestříhal.

Kiki