Jak jsme hledali bydlení

Stěhovat se v rámci Kanady do jiné provincie je skoro jako stěhovat se do jiné země. Tahle akce nás stála hodiny pečlivého plánování. Něco dopadlo dle očekávání a něco zase ne. Náš plán byl jasný, na čtrnáct dní se ubytujeme v Kelowně, kde budeme shánět auto. A na dalších čtrnáct dní se ubytujeme v Kimberley, a odtamtud budeme shánět bydlení.

Hledání bydlení v malých městech je za trest. Není tam moc míst k pronájmu, protože většina obyvatel bydlí v rodinných domech. Často se tedy stane, že majitel domu pronajímá sklepní byt s tím, že bydlí nad nájemníkem. V domech ze dřeva to není úplně příjemné, ve sklepě je totiž slyšet každý krok shora. Tohle jsme si vyzkoušeli v Kelowně, kde rodina nad námi měla roční dítě, kterému rostly zuby a každé ráno jsme tedy vstávali spolu s nimi kolem čtvrté.

Shánět podnájem jsme chtěli až na místě, abychom si mohli ověřit, že dům skutečně existuje. S hledáním podnájmu na dálku je problém, že si vás může vytipovat podvodník a vyžadovat nájem dopředu za prostor, který buď vůbec neexistuje, nebo v něm už někdo bydlí. Riziko podvodu se výrazně zvyšuje v populárních oblastech. Také jsme se chtěli potkat s majitelem, a vůbec se podívat, jestli se nám byt líbí.

Co nejdřív jsem se přidala do deseti různých Facebookových skupin zaměřených pouze na hledání a nabízení nájmů. Ve skupinách se bohužel ukázalo, že je opravdu hodně lidí, co hledá bydlení a dost málo lidí, co bydlení nabízí. Do hor přijíždí množství turistů, kteří chtějí ubytování jen na zimu, aby mohli lyžovat na vyhlášeném prašanu. Nekteří lidé v oblasti už žijí, ale přes léto bydleli v autě a teď na zimu by chtěli do tepla. Zkrátka konkurence je obrovská. Někteří majitelé navíc preferují místní, protože tím podporují existující komunitu.

Těsně před tím, než jsme opustili Toronto, jsem zahlédla inzerát na malý domek ve městě Rossland. O tom městečku jsme slyšeli, ale nijak vážně jsme o něm neuvažovali.