Hurá do Mexika!

Do Mexika jsme se nedávno podívali již potřetí, čehož byste se podle blogu asi nedopočítali, jelikož jsme ostudy a zapomněli jsme naši druhou mexickou návštěvu řádně zdokumentovat. Už jsem však zaúkoloval Kiki, a ta to napravila ještě než jsem tenhle článek dokončil.

Naši milí sousedé v Crestonu jsou takzvaní “snow birds”, neboli “stěhovaví ptáci”. To je v Kanadě výraz pro lidi, kteří na zimu cestují do teplých krajin. Zpravidla si za cíl vybírají Floridu, kde se celá města v zimě naplní Kanaďany, ale výjimečným cílem není ani Mexiko či další karibské země. Naši sousedé každou zimu odjíždí do svého druhého bytu v Manzanillo v Mexiku a jelikož tam měli letos místo, pozvali nás tam za nimi.

Ono Kanaďani jsou vůbec velmi ochotni vás leckam pozvat a nebo kdeco nabídnout. Jsou však potom občas zaskočeni, když jejich nabídku přijmete. Správný Kanaďan musí takové nabídky nejprve desetkrát ze slušnosti odmítnout, aby si byl opravdu echt jistý, že někoho snad neobtěžuje. Na to ale nemáme čas, takže jak podali prstíček, tak jsme měli druhý den koupené letenky.

Let byl jako obvykle až z Calgary, takže nás nejprve čekala ta 6-hodinová cesta autem. Za dalších pár hodin už jsme však přistávali v Puerto Vallarta, naší první zastávce v Mexiku.

Puerto Vallarta je známé letovisko na východním pobřeží Mexika u Tichého oceánu. Ubytovali jsme se v hotelu, který nám náš soused doporučil a jali se prozkoumávat město. No, abych řekl pravdu, už jsme byli na hezčích místech. Obrovské hotely okupovaly veškeré pláže v pěší vzdálenosti. Pláže sice byly veřejné, ale skrz hotely se nesmělo projít, takže jsme museli všechny obejít velkou oklikou. Tichý oceán je na rozdíl od Karibského moře méně průzračný a voda je studenější. Tak jsme se jen trochu schladili a pořvávající plážoví prodejci všeho možného nás odradili od dalšího přetrvávání.