Kootenay Historické Symposium

Ráda poznávám místní zvyky a kulturu tím, že se účastním nejrůznějších akcí, jak jsem psala mimo jiné v minulém článku o Festivalu ptáků. Jeden víkend v květnu jsem se vypravila na první a možná poslední ročník historického symposia oblasti Kootenays. Akci pořádala místní spisovatelka a pamětnice Luanne. Původně se chtěla sejít na oběd s pár známými, kteří se zajímají o místní historii, ale čím víc lidí se o jejím nápadu dozvědělo, tím víc akce narůstala. Nakonec jsme strávili dva dny v místním kampusu na přednáškách o nejrůznějších tématech (ano, máme tady univerzitní pobočku).

Podobné akce v Kanadě vždycky začínají prohlášením a poděkováním, že se nacházíme na indiánském území. To nechybělo ani tentokrát, navíc oba dny začaly povídáním někdejšího náčelníka místního indiánského kmene Yaqan Nuʔkiy (čti “jáká nůký”) z národa Ktunaxa (čti tunaha). Vyprávěl nám o svém životě, o tom, že je nejstarším mužem v kmeni, a že jejich mateřským jazykem tu mluví už jen čtyři lidé.

Jedno celé dopoledne bylo věnované přednáškám s indiánskou tematikou. Popravdě řečeno nevím, jak o tom správně psát v češtině. Používá se tu pár výrazů - “native” (původní, domorodý) nebo “First Nations” (první národy). “Indiáni” se v Kanadě prvním národům zásadně neříká, považuje se to za urážlivé, rasistické, zastaralé a koloniální. Každopádně přednášející vyprávěli o dopadech osidlování na první národy, jejich kulturu a rodiny. Kanadská vláda přiznala, že se na původních obyvatelích dopustila genocidy, ale první národy by rády viděly konkrétnější kroky než jen prohlášení. Poslechli jsme si také příběh o vzniku civilizace, jak ho zná národ Ktunaxa. V krátkosti je to příběh o tom, že než na Zemi přišli lidé, řeky Kootenay a Columbia byly propojené a plavala v nich nestvůra Yawuʔnik̓ (čti javůnyk). Nestvůra byla pro ostatní zvířátka nebezpečná, a proto se ji rozhodla zneškodnit.

Příběh vypráví o různých dobrodružstvích a vysvětluje tím vznik osad v oblasti Kootenays. Nakonec je Yawuʔnik̓ zabit, z částí jeho těla vzniknou lidské rasy i přírodní útvary a řeky Kootenay a Columbia se rozdělí.

Po obědové pauze se účastníci z prvních národů už na akci nevrátili a asi to bylo dobře. Hned další přednášející totiž uvedl, že chtěl napsat knihu na oslavu kolonialismu, ale protože to dnes není politicky korektní, vybral si alespoň jednoho pionýra, který byl na Indiány hodný. Mluvil o osadníkovi jménem Dick Fry, který se jako třicetiletý dal dohromady s třináctiletou Indiánkou a měl s ní první dítě ještě před svatbou. Pak přišlo dalších 14 dětí. Abych mu úplně nekřivdila, na svém pozemku chránil původní obyvatele před ostatními osidlovateli. Jen mi přišel zajímavý ten kontrast v perspektivách mezi jednotlivými přednáškami.

Jedna přednáška byla věnovaná zakladateli Sandonu, města duchů, o kterém jsme tu na blogu už také psali. Očividně to je místo, které fascinuje nejen nás.

Dál jsme se bavili o vodních zdrojích. Z Kanady teče do USA řeka Columbia. Na kanadské straně na ní stojí několik přehrad, které chrání před záplavami, a těží z toho hlavně USA. Země spolu měly šedesátiletou smlouvu, podle které USA platily Kanadě určitou sumu za to, že jim tam nepustíme moc vody. Teď je čas smlouvu obnovit, ale Kanada chce vyjednat lepší podmínky, zvlášť s ohledem na momentální politické klima. Přehrady jsou problém pro lososy, kteří po řece migrují tam a zpátky. Přes přehradu se ale nedostanou, takže lososů tu už moc není. Poslední dobou ale lidé lososům začali víc pomáhat a vypouštět je do řeky. První národy mají lososy očipované a vědí přesně, kudy se pohybují. Když lososi připlavou pod přehradu, lidé je náklaďákem převezou nad přehradu. Je to zvláštní systém, ale údajně to funguje překvapivě dobře.

Fascinovalo mě také povídání o geologii a vůbec o dávnější historii regionu. V době ledové tu údajně ležel ledovec a existuje teorie, že Yawuʔnik̓ zmíněný v příbězích prvních národů byl vlastně tenhle ledovec, který tu lidem znemožňoval žít. Líbí se mi, že možná existuje vědecké vysvětlení pro indiánské legendy.

Doufám, že se akce bude opakovat. Byly to dva dny plné zážitků, na které snad dlouho nezapomenu. Příště se ke mně možná přidá i Vojta. Pro zvědavé, vstupenka stála $65 (asi 1000 Kč).