S Kiki v New Yorku (1. část)

Do New Yorku jsem se chtěl podívat už od malička a asi v tom nejsem sám. Je to asi nejznámější a nejvýznamější centrum západní kultury, která ovlivňuje celý svět. Až nyní se nám však naskytla jedinečná příležitost. Kolega našeho kamaráda Honzy sháněl dvě osoby do auta na výlet do New Yorku. Za cestu chtěl jen cenu na benzín, což pro nás s Kiki dělalo $150 tam i zpátky a navíc moje bývalá spolužačka Ester v New Yorku momentálně studuje a nabídla nám ubytování zadarmo. No neber to!

Cesta začala naším srazem s Juanem a Emily, se kterými jsme sdíleli auto. Nikdy v životě jsme je předtím neviděli, ale naštěstí se ukázali jako dobří řidiči i spolucestující. Na Kanadsko-Americké hranici jsme si museli vystoupit a vybavit se formuláři I-94, které slouží pro občany zemí s bezvízovým stykem pro registraci jejich pobytu a platí tři měsíce. Při odjezdu ze země byste je měli odevzdat a tím imigračnímu dokážete, že nepobývate v zemi nelegálně. Pro přejezd po zemi se nemusíte registrovat do systému ESTA, ale zjistili jsme, že pokud ESTA máte, tak se vám přechod hranic výrazně urychlí a nemusíte vyplňovat žádné papírové dokumenty. ESTA vás také přijde levněji, pokud se chystáte USA přes pozemní hranici překročit více než třikrát.

Za hranicí už nás čekal stát New York a sedm dalších hodin v autě. Velkou část cesty jsme strávili v krásném Adirondackém pohoří, které se rozkládá v Upstate New York. Okolo nás se míhaly krásné divoké smíšené lesy a krajina svým rázem velmi připomínala Českou Republiku. Při zastávkách na benzínkách jsme byli podivně zaskočení tím, že okolo nás všichni mluvili anglicky a to včetně dětí. Po půl roce v Montréalu jsme si připadali spíše jak na výletě z Francie a ne jen pár hodin jižněji.

Do New York City jsme dorazili po šesté hodině, rozloučili se s našimi spolucestovateli a domluvili sraz na pondělí. Pak už jsme byli úplně sami na rušné křižovatce u Madison Square Garden…