Výlet na Point Pelee

Vydali jsme se na další víkendový výlet, tentokrát to národního parku Point Pelee. Jak jsem už zmiňovala v předchozím článku, jedná se o druhý nejmenší národní park Kanady. Zároveň je to nejjižnější bod Kanady, je na stejné rovnoběžce jako sever Kalifornie. V parku Point Pelee se vyskytuje hodně rozmanitých druhů rostlin a živočichů - vlastně nejvíce v porovnání s ostatními národními parky Kanady.

Z Toronta jsme vyrazili v sobotu ráno a po čtyřech hodinách jízdy jsme dorazili na naše kempoviště, do provinčního parku Wheatley. Celý park vypadal trochu jako bažina, hodně kempovacích míst bylo nasáklých vodou, takže tam také byli všude komáři. Když jsme našli alespoň trochu suché místo a postavili stan, dostali jsme na mobil varování, že jsme v zóně, kde může v nejbližších chvílích vzniknout tornádo. Zavřeli jsme se tedy do auta a čekali, co se stane. Tornádo nepřišlo, ale přešla poměrně silná bouřka, naše kempoviště se změnilo v rozbahněnou oranici, a tak jsme buřty k večeři opékali v žabkách a snažili jsme se moc nezabořit do bahna. Ještě než jsme byli hotoví s večeří, začala nová bouřka, která bohužel trvala až do rána, moc jsme se nevyspali.

V neděli ráno jsme oblékli ještě vlhké svršky, napůl sbalili mokrý a zabahněný stan a vyrazili do národního parku. Počasí se umoudřilo a nejspíš díky sobotní nepřízni jsme byli v parku skoro sami. Prošli jsme si všechny zajímavé stezky a kochali se pohledy na nekonečno jezera Erie. Zjistili jsme, že nejjižnější bod Kanady neustále mění svůj tvar, záleží na tom, jak silné jsou vodní proudy. Prošli jsme se po 1 km dlouhém dřevěném molu mezi orobinci (rostliny, kterým se také říká doutníky). Viděli jsme ryby velké tak půl metru a opalující se sladkovodní želvy.

Jsme moc rádi, že jsme na tenhle výlet vyrazili, Point Pelee skutečně stojí za to. Cesta z Toronta se nám ale zdála trošku dlouhá, takže příště musíme vyrazit na prodloužený víkend, ne jen na jednu noc.

Kiki