Jak jsme se zase stěhovali

Možná jste si v posledním článku o Britské Kolumbii všimli takzvaného cliffhangeru. Chtěli jsme napsat článek ještě na konci září, ale už se to nevydařilo, tak píšeme teď. Stěhujeme se do Britské Kolumbie!

Díky pandemii pracujeme oba už od března z domova. Napadlo nás zeptat se našich zaměstnavatelů, jestli bychom to tak nemohli dělat už napořád. O práci z domova sníme už dlouho, a teď jsme si mohli vyzkoušet, že se dokážeme motivovat a náš výkon neklesl. Už nějakou dobu jsme se chtěli odstěhovat z Toronta, ale Vojtova firma byla zásadně proti jakékoliv práci z domova. Chtěli jsme tomu dát zhruba další dva roky a více prozkoumat západ i východ Kanady, abychom se mohli rozhodnout, kde bychom vlastně chtěli bydlet. Už loni jsme prozkoumávali menší města v Ontariu a přemýšleli jsme o nějaké kombinaci práce z domova a dojíždění do Toronta. Ale s možností pracovat trvale z domova se nám rozšířil horizont možností. Neobešlo se to bez nervů, ale naši zaměstnavatelé nakonec svolili.

Loni jsme jeli na průzkum Britské Kolumbie právě za účelem poznání menších měst. Líbilo se nám tam, takže cílem našeho letošního stěhování se stala právě oblast zvaná Kootenays. Jedná se o pár udolí mezi horami. V létě je tam relativně teplo a v zimě se dá pořádně lyžovat.

Stejně jako v případě stěhování z Montréalu do Toronta jsme zvolili stěhování pronajatým autem. V době pandemie se nám moc nechtělo letět letadlem, navíc máme kocoura a nechtěli jsme ho stresovat létáním. Další věc je, že v autě se dají převézt nějaké věci. Vojta měl za to, že nemáme o moc víc věcí, než při stěhování z Montréalu, ale Kiki měla velký stres, proto jsme začali prodávat nábytek co nejdřív to šlo. To bohužel vyústilo v situaci, kdy jsme skoro měsíc doma pracovali na kempovacích křesílkách a místo stolu jsme měli krabice. Zdá se nám neuvěřitelné, co všechno si lidi od nás byli ochotní koupit. Například dva roky používanou matraci od nás někdo koupil za $300.