Co se mi nelíbí na Kanadě

V minulém článku jsem psal o tom, co se mi na životě v Kanadě líbí. Dnes se podíváme na pár věcí, které se mi naopak nelíbí, a které jsou možná v Evropě lepší. Nebudu se tu pouštět do nějaké politiky a těžkých témat, je to spíš pro pobavení.

Začneme rovnou tím nejhorším – fyzikální jednotky. Všichni víme, že Američani si jedou svoje míle, libry a Fahrenheit jak kdyby byli v 18. století. Asi netřeba polemizovat o tom, že metrický systém je objektivně daleko praktičtější. Možná jste ale nevěděli, že může být ještě hůř. Kanada totiž používá systémy oba a to v naprosto nelogickém mixu. Takže jedete po silnici rychlostí v kilometrech za hodinu, ale vaši výšku vždy uvádíte ve stopách a palcích. V obchodě vám prodají maso v librách, ale na obale od jogurtu je objem v mililitrech. Teploty venku se udávají v °C, ale když se zeptáte někoho na pokojovou teplotu, odpoví “seventy”. Ještě “lepší” je formát datumu – 07/04/2025. Je to duben? Je to červenec? Těžko říct. Všichni dělají, že vědí, ale pravda je, že si můžete hodit mincí.

Na silnicích vás možná překvapí obrovské množství značek STOP. Jsou úplně všude. Místo “Dej přednost v jízdě” tu všechno řeší stopkou. Pokud má křižovatka stopku ze všech čtyř směrů, musíte bedlivě sledovat pořadí příjezdů, protože právě podle něj se určuje přednost. Pokud tu křižovatku ale neznáte, tak nevidíte jestli tam ten druhý směr stopku má nebo ne. Pak je v tom docela zmatek. Pravidlo “přednost zprava” tu sice oficiálně je, ale nikdo ho nezná a nedodržuje.

Další specialitka jsou telefonní čísla. Místní operátoři čísla recyklují jak PET lahve. Takže dostanete nové číslo, spustíte radostně SIMku… a hned vám volá nějaký automat, že máte zaplatit $843 za neuhrazené účty, jinak půjdete k soudu. Chvíli si říkáte, jestli vám něco neuteklo, než zjistíte, že to byl nějaký bývalý uživatel, co měl číslo před vámi. Volají vám pak půl roku i v sobotu v osm ráno. Paráda. Obecně těchto “scam calls” nám volá tolik, že už neznámá čísla nemá cenu vůbec zvedat. Možná je to už problém i v Česku?

Na to, jak je Kanada pokročilá v různých ohledech tak městská infrastruktura je celkem pozadu. V drtivé většině měst se dodnes elektrický proud vede vzduchem, ne pod zemí. Transformátory se navíc dávají přímo na sloupy toho vedení, takže výsledek opravdu nevypadá dobře. Problém je navíc, že v zimě na drátech namrzá led nebo na ně padají stromy a dochází pak k výpadkům proudu. Pídil jsem se po tom, proč se to tak dělá a je to jednoduše tím, že vedení pod zemí je údajně příliš nákladné a dřevěné sloupy naopak skoro zadarmo.

Chvíli ještě u té elektriky zůstanu. Kanada používá stejný standard elektrických zásuvek jako USA, který je výrazně méně bezpečný. Zástrčka má oba kolíky zcela neizolované, takže pokud ji zastrčíte jen napůl, můžete se omylem dotknout obou vodičů najednou a už s vámi cloumá 110 V. A to není jen risk pro malý dětský prstíček, stalo se to i mě. Navíc v elektroinstalacích je tu legální dráty spojovat tím, že se zakroutí do takové plastové čepičky, což ty vodiče velmi rychle poškodí. WAGO svorky se tu koupit dají, ale používány nejsou.

A teď něco pro milovníky piva. V Kanadě neumí načepovat pivo. Vždycky vám ho přinesou úplně bez pěny, jako by to přelili z petky. Výsledek je extrémně přesycené pivo, které se nedá pít. Přitom místní piva nejsou všechna špatná – jen kdyby je někdo uměl načepovat. Myslím, že je to proto, že se takhle čepují piva v Anglii a některá piva se tak asi i čepovat mají? Nicméně tady tenhle postup aplikují i na piva typu český pilsner. Jednou světlou výjimkou je restaurace Drom Taberna v Torontu, kde mají plzeňskou dvanáctku a čepují ji perfektně. Doporučuji navštívit!

Když už jsme v restauraci, musím samozřejmě zmínit tipping culture. Asi to pro vás není novinka ale v Kanadě a USA se dýška dávají jinak než v Česku. V restauracích je zvykem dávat dýško 15%, a v dnešní době platebních terminálů se většinou počítá až z částky po dani. Dýško je prakticky povinné. Pokud dáte nulu, považují to za smrtelnou urážku a budou se vás ptát, co je za problém. Za posledních pár let se také restaurace snaží “doporučovat” čím dál tím větší dýška, takže už někde vídáme i 20% nebo 25%.

Poslední, co mám v poznámkách jsou daně v obchodech. Všechny ceny jsou vždy uváděny bez daně a daň se připočítává až na kase. V Kanadě k tomu není vůbec žádný důvod, protože daně z přidané hodnoty jsou stejné v celé provincii a nemění se často. Je to prostě jen takový zvyk, ale je to otravné, protože si člověk nespočítá jestli mu vystačí peníze na nákup.

Doufám, že vám z toho něco přišlo zajímavé a třeba si na to vzpomenete až jednou Kanadu sami navštívíte. Překvapilo vás v článku něco? Byli jste v Kanadě a všimli jste si něčeho, čeho my ne? Klidně nám o tom napiště.

Ten čas strašně letí a my tu brzo budeme už deset let! Musel jsem se donutit tenhle článek konečně napsat, než tyhle pocity všechny zapomenu. Abych řekl pravdu, kdybych neměl ty poznámky, tak už mě toho moc nenapadne. Na všechny tyhle maličkosti už jsme si za ty roky dávno zvykli a přijdou nám úplně normální. Na metru mám centimetry i palce, dráty elektrického vedení už nám mozek odfiltruje, pivo už radši nepiju, a na ceny v obchodě poslední dobou lepší nekoukat. To nejhorší na té Kanadě je to, že tu s námi nejste vy, naše rodiny, přátelé, známí a na to se mi zvyká jen velmi těžko.